Mexico City není město přátelské k chodcům a lidem obecně. A to se jich jím denně prodírá dvacet milionů. Pokud se jím navíc probojováváte s dětmi, obnáší to větší dávku nepohodlí, než jste zvyklí z Evropy. Mexické chodníky s různě vypoulenými dlaždicemi od kořenů stromů rozhodně nezaručují hladkou jízdu s kočárkem. K tomu přidejte často příkré vjezdy do garáže křižující chodníky a obtížné sjezdy do silnice. Na mnohých přechodech chybí semafory pro chodce, a tak je třeba řídit se těmi pro řidiče. Určitě se vždy vyplatí zvýšená opatrnost, protože nejde počítat s ohleduplností řidičů a třeba tím, že by vás někdo pustil na přechodu. Na cestování hromadnou dopravou s kočárkem radši zapomeňte, protože ho s sebou můžete vzít pouze složený (otestováno).
Metro je peklo
Jestli existuje peklo, asi bude blízké mexickému metru ve špičce. Připravte se na vedro, hromady lidí a vlaky stojící z neznámého důvodu dlouze ve stanicích či tunelech. Nastupování a vystupování do mexické hromadné dopravy ve špičce navíc vyžaduje ostré lokty. Pravidlo o tom, že prvně se vystupuje a pak nastupuje si schovejte domů. V Mexiku se odehrává obojí najednou a pokud potřebujete vystoupit, je lepší se probojovat ke dveřím již v předchozí stanici. Jinak vám totiž reálně hrozí, že ve vaší cílové destinaci nevystoupíte.
Dřív jsem nadávala na to, že Mexičané jsou pohodlní a místo hromadnou dopravou jezdí auty a taxíky. Pokud ale máte ve špičce cestu s malými dětmi, je taxík či Uber opravdu lepším řešením. Taxíky jsou navíc v Mexiku značně levnější než u nás, což se také negativně odráží na ovzduší hlavního města. Nejedná se o zrovna ekologické doporučení, ale ušetří Vám velké nepohodlí a stres.
Kam? Na UNAM!
Pokud hledáte únik z mexické betonové džungle, ideálním místem je areál Mexické národní autonomní univerzity (UNAM). Betonu tedy neuniknete, protože je hlavním stavebním prvkem modernistických budov. Kampus, který je největším v Latinské Americe a součástí kulturního dědictví UNESCO, zahrnuje rozsáhlé travnaté plochy, ekologickou rezervaci, muzea, sochy, olympijský stadion a samozřejmě i univerzitní budovy. To vše je okořeněno muraly a trochu levicovým duchem. K procházce je to ale podle mě příjemnější místo než park Chapultepec, který je o víkendu přeplněný mexickými dětmi na vodítku a kde si sednete si leda tak na vyschlý trávník.
To jsem ale přehnaně kritická (což je vlastnost, která mi je často vyčítána) a Chapultepeku křivdím. Pokud jste v Mexico City poprvé, určitě sem zamíříte z několika důvodů. V Národním antropologickém muzeu děti sice spolehlivě unudíte, ale dozvíte se vše možné i nemožné o prehispánských kulturách v Mexiku. V Chapultepeku také najdete jediný hrad na americkém kontinentu, interaktivní muzeum pro děti Papelote i poněkud smutnou zoologickou zahradu. A pokud chcete strávit víkendové odpoledne jako čtvrt miliónu Mexičanů, vezměte je do lunaparku či na šlapadla.
Proplujte Xochimilcem
Další únikovým místem je soustava kanálů Xochimilco, kterou nejlépe prozkoumáte na pramicích zvaných trajineras. Xochimilco v překladu znamená místo, kde rostou květiny. Nejen ty a další rostliny se pěstují na umělých ostrovech chinampas, které pro zásobování svých měst vytvořili Aztékové a Toltékové. V Xochimilcu plave doslova všechno. Včetně občerstvení a mariachis, kteří vám zahrají ze vlastní lodi. Vzhledem k nadměrnému využívání podzemních vod a znečištění varují vědci před ekologickou katastrofou. Kolaps ekosystému by měl devastující dopad nejen na místní obyvatelstvo žijící z turismu a pěstování rostlin, ale především na vodního dráčka axolotla, jemuž je domovem.
Žádný komentář