Je dětem jedno, kam je vezmete? Tahle myšlenka mě napadla po velikonočním výletu do Krakova. Už při poslechu rozhovoru s rodinou Tatranských v Automatkách, kteří žijí tak, že cestují nalehko, mě zaujalo, že každé dítě si s sebou vozí jen jednu svoji nejoblíbenější hračku. Prostě si vyhrají s tím, co je na místě, i kdyby to byl jen klacek. A všude je to něco jiného. Po výletě do Krakova musím konstatovat, že opravdu nemusíte jezdit do Disneylandu, když srovnatelnou zábavu najdete na špinavém náměstí plném holubů.
Trdelník je nové simulakrum
Z centra Krakova mám smíšené dojmy. Nějak mám zafixovaný trojúhelník Praha-Krakov-Budapešť, takže se asi neubráním srovnání. Na centru Krakova mi vadí přesně to, co v Praze, tedy turistický kýč. Můžete namítnout, že to je všude. Přijde mi ale škoda promarnit příležitost uspořádat velikonoční (či jiné trhy) s tradičními výrobky a místními specialitami. Ty na krakovském hlavním náměstí hýřily podobnými cetkami jako ty pražské. A chuť na sladké bylo možné zaplácnout tradičními churros. Chybí jen trdelník, říkala jsem si. Nicméně na (prý pravý český) trdelník i hipster variantu chimney cake jsem narazila ve vedlejší čtvrti Kazimierz. Slyšeli jste někdy o simulakru?
Židovské ghetto Kazimierz byla čtvrť, kterou jsem chtěla poznat nejvíce, když jsem googlila, kde že jsou to v Krakově ty hipster kavárny. Kombinace street artu, rozpadajících se domů, historie a oněch kaváren tuto čtvrť dostala na první místo mého krakovského seznamu. Kazimierz jsme nakonec prošli víckrát než bylo v plánu. První den jsme po bloumáním uličkami ghetta skončili na Novém náměstí, které běžně slouží jako tržiště. Když jsou ale stánky složeny, působí trochu neutěšeně. Dominuje mu kruhový altán s asi dvaceti okénky, které všechny prodávají zapiekanki. Tenhle polský street food je tam prý nejlepší v celém Krakově a snad i Polsku. Jedná o bagetu zapečenou v podstatě s čímkoliv. Obří porce začíná v základní verzi již na 6 zlotých! Jinak je celé náměstí obklopeno trendy bary a kavárnami, takže jsou zapiekanki ideálním posilněním během večera.
Kazimierz
Kazimierz
Kazimierz
Židovské obchody
V synagoze
Tak už jste šťastni?
Kazimierz
Kazimierz
UFO
Most otce Bernatka
Na druhém břehu
Galerie moderního umění
Nejlepší dětské hřiště
Když to shrnu, naše roční dcera se asi nejvíc bavila na tomhle náměstí, když běhala za holuby při čekání na tento polský gurmánský zázrak a potom při přežvykování bagety (výlet nebyl úplně ideální z hlediska dětské výživy). Druhý den jsme se na náměstí dostali zase po neúspěšném pokusu navštívít Schindlerovu fabriku (nekonečná fronta). Daleko zábavnější než prolézačky na dětském hřišti byl špinavý plot kavárny, před kterou rodiče pili panáka vodky. Holt mě ve Varšavě vzal kamarád na vodku se zakuski (polská verze tapas) a chtěla jsem to zopakovat. Vodka mi nechutná a tahle byla navíc fakt hnusná, protože barmanka odhadla, že by mi mohla chutnat ta s příchutí.
Nenápadné známosti
Místními jsme se rozhodně nestali , ale bloumáním po náměstí jsme se nenápadně seznámili. Nevím, jestli taky občas lidi až moc pozorujete, ale já se tomu někdy neubráním. Při čekání na zapiekanki mě zaujal asi devatenáctiletý kluk. Objednal si před námi a pokud jsem dobře rozuměla, vyptával se obsluhujícího v okénku na práci. Pak si koupil ještě další zapiekanku u jiného okénka, posadil se u jednoho ze stolečků a krmil holuby. Přítele evidentně zaujal taky, protože pak prohlásil, že to vypadá, že má spoustu času, když má čas takhle vysedávat a krmit holuby. Druhý den jsme klučinu potkali o ulici dál na zastávce tramvaje. Asi nás předtím taky pozoroval. Protože si klekl k dceři a začal na ní dělat obličeje. Pak už jsme ale bohužel museli naskočit do přijíždějící tramvaje. A kvůli takovým lidem je fajn procházet špinavá náměstí a nejezdit do Disneylandu!
Žádný komentář