S tím jak roste počet matek mezi mými kamarádkami, cítím, že to má vliv i na vzájemné vztahy. Možná by se dalo očekávat, že mateřství bude spíše sbližovat a naopak budete řešit odcizení s kamarády – nerodiči. V tomto ohledu to vypadá, že mám štěstí a většina lidí mě zatím neodepsala. Všimla jsem si ale, že se někdy cítím divně ve společnosti kamarádek, které jsou také matkami.
Jako by mateřství některé povahové rysy zesilovalo a teď proplouvaly na povrch. Nejvíce si toho možná všimnete u kamarádek, s kterými se tolik nevídáte. Máte je rády, ale nejste si úplně blízké. O některých tématech se asi normálně nebavíte, i třeba právě proto, že v nich cítíte rozdíly. Bez dětí to probíhá celkem v klidu, protože se držíte jistých nepsaných mantinelů. Ale v momentu, kdy se přidají děti, situace se může stát nepohodlnou až výbušnou. Děti totiž jedou podle sebe a žádné vaše nevyslovené hranice je nezajímají.
Začíná to nepohodou a může skončit konfliktem
Když jste pak na návštěvě u někoho, kdo má spoustu věcí nastavených jinak, může být nepříjemné, když ani vy sami netušíte, kde jsou jejich hranice vymezené. Případně vyjádříte svůj názor na nějaké téma (o kterém jste ani nepředpokládaly, že může být sporné) a máte co dělat, abyste konflikt zahladily.
Nikdy dřív by mě nenapadlo, kolik potenciálně konfliktních témat rodičovství zahrnuje, a to jsem byla dříve například překvapená, jaký rozpor dokáže mezi kamarády vyvolat debata na politické téma. O takových tématech bych asi taky dříve byla schopna diskutovat do krve, ale dnes už to tolik neřeším. Horší je, když se aktuálně formuje váš světonázor na to, co je nejlepší pro vaše dítě. Postupně jste stavěny před různé volby (mohou to být prkotiny, ale pro někoho i zásadní životní rozhodnutí).
Každý to dělá nejlépe jak umí, ale ne lépe než vy
Můžete řešit, jak porodíte, zda budete oblečení pro novorozence přežehlovat, dudlíky sterilizovat, dítě nosit v šátku a nosítku (a jaký zvolíte), jaká strava je vhodná či kam bude váš potomek chodit do školky a školy. A samozřejmě to nejdůležitější, jak ho budete vychovávat. Na každý z těchto problémů si vytvoříte nějaký názor. Logicky vám ostatní názory a přístupy nebudou připadat stejně správné jako ten váš. A i když si budete nakrásně v hlavě opakovat, že každý rodič volí podle svého přesvědčení to nejlepší pro své dítě, pokud to máte jako já, určitě se nevyhnete občas myšlence, že to někdo jiný podle vás nedělá dobře.
Přejde to někdy?
A pokud cítíte, že jsou rozdíly tak závažné, že jdou až na samotnou esenci vašeho rodičovského přístupu, možná máte pocit, že se vám některé kamarádky postupně vzdalují. Ha, a co s tím? Možná jste si nikdy nebyly tak blízké, říkáte si? Nebo se to časem změní? Děti budou starší, nebudou vyžadovat tolik vaší pozornosti a soustředění a vše se vrátí k normálu? Nebo to prostě přestanete řešit? Já zatím nevím.
Žádný komentář