V poslední době doma často poslouchám, že jsem moc hippie. Partner mi tím chce naznačuje, že jsem moc alternativní bio či eko, jak se dnes říká. Aspoň tak to označují v mexické španělštině. Přiznám se, že mě mateřství opravdu změnilo. To se nějak předpokládá, že ženy taková zkušenost změní; možná přehodnotí svoje kariérní směřování, svůj přístup k životu či třeba spotřební chování. Konkrétně jsem si to ale samozřejmě nedovedla představit. A jak jsem se konkrétně změnila?
Cvičím jógu
Chodím na jógu. S jógou jsem už koketovala i před těhotenstvím, ale pak jsem vzdala chození do kurzu, protože mi bylo nepříjemné poslouchat, že toto je verze cviku pro těhotné v kurzu, kde nikoho neznám. Teď představuje jóga můj nástroj přežití. Pokud nejdu dvakrát týdně na lekci, moje tělo se začíná hroutit a doháním to aspoň ásanami doma. Taky zjišťuju, že cvičení je víc než sled ásan a že za těmi naukami o meridiánech a čakrách asi opravdu něco je.
Během mateřství se mi také rozvinulo autoimunitní onemocnění a začala jsem hledat jiná řešení než nabízí klasická medicína, protože tedy aspoň v případě revmatoidní artritidy se jedná o jakési potlačování s mnoha vedlejšími účinky místo hledání příčiny. Psychosomatická medicína mě dovedla k trochu jinému uvažování k přístupu ke zdraví a byť artritida v mém životě bude byť skrytě přítomna už navždy, tuším že klíč k jejímu řešení je spíše ve mě než v nekonečných dávkách léků.
Že se něco dělá dlouho, neznamená, že je to dobře
Pocházím z rodiny, kde oba rodiče pracují ve zdravotnictví a dříve by mě nikdy nenapadlo systém zpochybňovat. Na druhou stranu již přemýšlení o porodu mě dovedlo k některým pochybnostem. Všimla jsem si, že existuje něco jako evidence based medicine a Cochrane library. A překvapení! To, že se nějaké praktiky ve zdravotnictví rutinně provádí třeba desítky let, rozhodně neznamená, že jsou efektivní a prospěšné. A zrovna české porodnictví zřejmě není ideálním příkladem toho, že by se u rutinně prováděných zákroků přehodnocovala jejich efektivnost.
Podobně to je i s výchovou. Věřím, že vaši rodiče vás – tak jako mě – vychovali, jak nejlépe uměli a vypadá jako dobrý nápad to prostě zopakovat. Otázky, jestli třeba jiný přístup nepřinese lepší výsledky mi otevřel minimálně dveře k poznání sama sebe a reflexi nad spoustou zajímavých témat. A ano, našla jsem se spíše ve směrech, které propagují respektující přístup k dítěti a netrvají na tom, že dospělí přeci vědí lépe, co dítě potřebuje, než ono samo.
Jsem, co kupuji
Více přemýšlím i o jídle a spotřebě některých věcí. To, že kolem některých produktů existuje velký byznys, neznamená, že jsou zdraví, přírodě či společnosti prospěšné, je asi jasné snad každému. Spousta přístupů ke spotřebě či stravování je mi sympatická, ale v jejich implementaci ve svém životě značně pokulhávám či se o to zas tolik nesnažím. Co by se mi líbilo? Třeba přímé zásobování zeleninou a ostatními produkty od zemědělců a farmářů, nákupy většiny ostatních potravin bez obalu či třeba látkové plenky. Tuším, že stravovat se vegetariánsky a vegansky či raw je pro tělo určitě prospěšnější a k přírodě ohleduplnější, nicméně třeba sýrů se v dohledné době asi nevzdám.
Mojí realitu představují nákupy v supermarketu, přes dodávkové služby a občasné nákupy zeleniny a některých produktů na trhu, byť tedy u potravin jako maso a vajíčka si zakládám na původu. Když listuju hezky nafocenou knížkou o výrobě domácí kosmetiky a čistících prostředků, připadá mi to jako skvělý nápad, ale nechápu, kdy bych se do takových aktivit vůbec pouštěla. Nicméně tam, kde je možnost volby a nestojí to majlant, vybírám produkty, které nezatěžují zdraví a životní prostředí. Jo a plenky používám jednorázové, byť občas sáhnu po nějaké eko variantě.
Tak nějak mi je to jedno
Když zpětně přemýšlím o tom, že jsem přestala chodit na kurz jógy, protože jsem tam nechtěla být jediná těhotná, které je to připomínáno, i když to vlastně není ani znát, připadá mi to jako docela blbý důvod. To asi souvisí s další změnou, že některé věci jsou mi prostě jedno. Sice mi není úplně šumák, co si o mě lidé myslí, ale nad spoustu věcí jsem se prostě povznesla. Vypravila jsem sebe a dítě a jedu na místo kam potřebuju více méně na čas? Úspěch! Nemám na sobě to, co bych si představovala? Přežije se! Dřív jsem si také mateřství spojovala s dospělostí a obrazem dobře sladěné a rozumně vypadající paní, která má vše pod kontrolou. Uvědomila jsem si ale, že dál můžete chodit v teniskách. A nebojte se, ty sofistikovaně vypadající paní rozhodně vše pod kontrolou nemají!
A co dál?
Co se práce týče, v kanceláři jsem od 9 do 6 či pozdějších hodin nemusela vysedávat ani před těhotenstvím. Když si k tomu představím logistiku a stres spojené s odvážením do školky či školy a kroužků, chce se mi do toho ještě méně. To, že ženy vzdávají kariéru, aby se více věnovaly dětem, mi dříve nepřipadalo úplně pochopitelné. Říkala jsem si, že je to pro ty uťápnuté domácí typy bez ambicí. Teď ale vnímám, že víc klidu v životě opravdu není špatná věc. Snad se mi podaří pracovat tak, abych dělala věci, co mě baví, dávají mi smysl, měla peníze a nehroutila se u toho. A nebo také ne a budu vděčná za korporátní job a sprint mezi kanceláří a školkou.
Žádný komentář