Léto je už definitivně pryč a mě došlo, že jsem si vlastně dala na blogu prázdniny. Ano, flákám to! Na zážitky nejbohatší byl pro mě určitě výlet do Andalusie. Předtím jsem z kontinentálního Španělska jsem navštívila jen ty regiony, které se ani za Španělsko nepovažují (Barcelona a Baskicko). K tomu nějaká dovolená u moře s rodiči během dospívání, ale pobyt na pláži v letovisku není zrovna vrcholem autenticity. Ano, tušila jsem to, ale Andalusie je fakt úplně jiná, než to, co jsem dosud ze Španělska viděla.
V Andalusii se opravdu za španělskou vlajku nikdo nestydí a posedlost býky je až trochu klišé. Nevím, jestli jsme špatně vybírali restaurace, ale mám pocit, že jsme nebyli v žádné, kde by vycpané hlavy býků a fotky torreros chyběly. Maurské památky mě navíc uchvátily a nekonečné geometrické obrazce na mě rozhodně působí více než přezdobené katolické kostely.
Co tedy dělají Španělé s dětmi jinak?
1. Děti nikomu nepřekáží
Restaurace, bar či jiné zařízení? Děti jsou vítány. Náklonost k dětem prokazují Španělé i na ulici. Záleží pak na vašich dětech, jak hlazení po hlavě a štípání do tváří přijmou.
2. Děti jsou všude i pozdě večer
Kdy jindy vyrazit na zmrzku než o půlnoci, když je vedro o něco snesitelnější? A cestou si můžete dát večeři nebo tapas a skleničku. Menší děti mohou usnout v kočárku, což je vzhledem k tomu, že se velká část nočního života odehrává na ulici, pohodlnější než u nás. Mimina a batolata jsou ale většinou pořád o půlnoci vzhůru (asi, aby neprošvihla tu zmrzku).
3. Děti a rodiče nikdo nesoudí
Čtyřleté či pětileté děti s dudlíkem nikoho z konceptu nerozhodí.
4. Dětské menu? Krokety a hranolky.
Mínusový bod bych ale udělila za dětské stravování. Sekce dětského menu i obsluha nějak předpokládá, že děti musí jíst téměř výhradně hranolky či krokety (plněné nějakou směsí či sušenou šunkou a sýrem a samozřejmě smažené).
5. Děti neznamenají, že vás pustí sednout.
Španělé jsou sice mimořádně milí k dětem, například ale v dopravních prostředcích tato náklonost pokulhává. Nečekejte, že vás někdo pustí sednout se spícím dítětem v náručích v autobuse, který sebou hází v serpentinách. Například v sousedním Portugalsku to je přesně naopak. Tam vám navíc malé děti zaručují přednostní místo ve frontách.
A na závěr ještě dva nejsilnější zážitky:
Mezi opice jídlo nepatří
Výlet na Gibraltar bych shrnula do dvou dobře míněných rad. Pokud se tam s dětmi chystáte, vězte, že koupením lístku online si ušetříte dvě hodiny ve frontě. Dejte si pozor, abyste se mezi opicemi neproducírovali s jídlem a děti už vůbec ne. Ano, vím, že opice se krmit nemají.
Jedno zapomenuté cukrátko, které vtiskla brečící dceři do ruky pokladní, ale udělalo z highlightu výletu trochu horor. Jsou to sice chráněná zvířata, ale pokud vám jdou po tašce, nebojte se je trošku (nebo více) odstrčit.
Za větrem do Tarify
V Tarifě jsem vyzkoušela kitesurfing. Zatímco o surfovaní se celkem neúspěšně pokouším už roky, v kitesurfingu pro sebe vidím nějakou budoucnost. Jedinou nevýhodou je, že pláže vhodné pro kitesurfing nejsou úplně plážemi pro děti. Sama jsem měla co dělat, abych se během kurzu z bičujícího písku nerozbrečela. Stálo to ale za to. Po delší době jsem si zas vyzkoušela něco nového, co mě baví a má nějaký hravý a adrenalinový nádech. Navíc drak vyžaduje maximální soustředění, což mi umožňuje na chvíli se od všeho odstřihnout. Takže větru zdar!
Žádný komentář