Výchova rodiček v Čechách

Tento článek mám rozepsaný a edituji již delší dobu. Zjistila jsem totiž, že je velmi obtížné nějak komplexně uchopit problematiku českého porodnictví, která zahrnuje i tak výbušná témata jako domácí porody, neztratit se v tom a neodradit čtenáře. Ne nechci, vás ztratit. Je to dnes delší, ale přitom se sem milión věcí nevešlo. Prostě obtížné téma, takže rovnou do něj.

Proč proboha rodit doma?

Dřív jsem měla na porody doma celkem jasný názor. Ženy, které rodí doma, ohrožují život svůj i vlastního dítěte. Jedná se o jakousi rozmařilost, kterou podnikají ženy, které chtějí mít vždy “něco extra” či jsou hippie. Když známá prohodila, že rodila doma, celkem jednoznačně mi zapadla do této kategorie. Tento názor byl vybudován médii i skutečností, že jsem se o problematiku nijak zvlášť nezajímala. Koneckonců, ve většině médií se opravdu o domácích porodech nic pozitivního nedozvíte. A někteří publicisté jako Jiří X. Doležal si boj proti nim dokonce vzali za své osobní téma.

V nemocnici to přece není nikdy příjemné

Důvody, proč některé ženy chtějí rodit doma, mi nepřipadaly příliš přesvědčivé. Argumentují nedostatkem soukromí a intimity a možností zvolit si například porodní polohu. Jasně, to že v českém zdravotnictví obecně nejsou příliš milí, víme. Je třeba nebýt cimprlich a nějak to vydržet. Koneckonců jsme v nemocnici a to přece nikdy není příjemné. Doktoři snad vědí co dělají, nebo ne? “Důležitý je, že dítě bude zdravý.” Asi názor většiny, s kterým jsem se ztotožňovala taky. Argument, že porod doma je pro některé ženy bezpečnější mi tedy přišel vyloženě absurdní.

Ale určitě to musí být jenom takhle? A co v jiných zemích, probíhá to stejně?

Myslím, že porod je na rozdíl od jiných záležitostí, kvůli kterým do nemocnice chodíme, jiný. Jedná se o fyziologický proces a nedomnívám se, že by do něj mělo být rutinně zasahováno. Koneckonců to není jen moje domněnka, ale i doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO). Zásahy do porodu ovšem v českém zdravotnictví rutinou jsou. Proč? Protože se to tak dělá.

Děláme to tak, protože se to tak dělá

Pokud nahlédneme do historie medicíny, je plná procedur, které se dělaly, protože se prostě dělaly, aniž by někdo ověřoval, zda opravdu k něčemu jsou. To, že je něco praxí, neznamená, že je to tak správně. Evidence-based medicine (medicína založená na důkazech) je to nejobjektivnější, co máme v současné době k dispozici. A výsledky studií často ukazují, že zažitá praxe se nerovná tomu nejlepšímu, co lze pacientovi poskytnout. A to platí i v případě porodnictví.

Samozřejmě respektuji lékaře, ale tak jako v jinému oboru, ani oni nejsou neomylní. Lidské zdraví je jedna z nejcitlivějších záležitostí. Pokud se spoléháte na názor experta v jiném oboru, většinou vás jeho omyl stojí akorát peníze. Pokud jde ale o zdraví vás a vašich blízkých, je vše daleko citlivější.

Na jednu stranu chápu, že jsou lékaři občas podrážděni “rychlodiagnózami”, které si pacienti přečetli na Internetu, na druhou stranu si myslím, že diskuze o problematických tématech ve zdravotnictví je často odmítána a kritici jsou často shazováni, protože nejsou lékaři (a nebo jsou lékaři s menšinovým názorem). Zároveň se domnívám, že většina médií nekriticky přebírá tento paternalistický model, kdy vzdělaní lékaři mají přece vždy pravdu.

Podle Britů prý nejlépe doma či v porodním domě

Třeba ve Spojeném království doporučuje National Institute for Health and Care Excellence (NICE) právě na základě vědeckých studií ženám s normálně probíhajícím těhotenstvím, které již v minulosti rodily, porod doma či v porodním domě s porodními asistentkami. Prvorodičky jsou informovány, že porod doma může přinášet o něco více komplikací a ženám s vyšším rizikem je pak doporučován porod v nemocnici.

Studie totiž ukazují, že ženy rodící v klasických porodnicích pod dohledem lékařů podstupují více lékařských intervencí jako porod kleštěmi, epiziotomii či císařské řezy. Tyto výkony jsou také samozřejmě drahé, proto jsou porodní domy vedené porodními asistentkami efektivnější jak z hlediska zdraví rodiček, tak z hlediska nákladů, ukazuje studie.

V Anglii a Walesu se v nemocnicích narodí 90 % dětí, doma probíhají asi 2 % porodů a zbytek v porodních domech pod dohledem porodních asistentek. NICE ale upozorňuje na nedostatek porodních asistentek a skutečnost, že mnohé ženy jsou vzhledem k tomu ve svém rozhodnutí kde rodit limitovány. Že by u nás vydalo podobné doporučení Ministerstvo zdravotnictví, je asi sci-fi. Debata o porodech v Británii je velmi odlišná především proto, že si nikoho ani nenapadne zpochybňovat právo ženy rozhodnout si, kde a jak se bude porod odehrávat.

Pan docent má vždycky pravdu. Leda, že by jí neměl

Na debatě v Česku a její prezentaci v médiích mi vadí, že upevňuje paternalistickou pozici lékařů, aniž by zkoumala fakta a data. Citace známých porodníků k tématu se se opírají spíše o výhružky či strašení a nejsou nijak verifikovány. Často mluví o úmrtích a krváceních, ale tyto hrozby již nejsou doplňovány daty. Porodníci většinou například argumentují, že Česká republika zaujímá přední příčky v žebříčcích novorozenecké úmrtnosti.

Myslíte, že v Británii, Nizozemí (kde rodí doma až 30 % žen), Německu či Dánsku mají výsledky horší? Porodní úmrtnost také není jediným ukazatelem kvality porodnictví a péči o těhotné (např. v některých zemích je nižší vůle k potratům než v Česku, pokud jsou u plodu zjištěny vývojové vady).

Všude špatně, doma nejlíp

Smyslem tohoto článku není domácí porody propagovat. I v zemích, kde je tato možnost nabízena v rámci zdravotního sytému, si tuto možnost vybírá jen menšina žen. Domnívám se ale, že se vždy vyplatí uvažovat alespoň trochu kriticky, ať už se jedná o proklamace politiků, zdravotníků či expertů z jiného oboru. Upřímně, kdykoliv se argumentace stočí k tomu, že u nás v Česku něco děláme nejlépe, zatímco jinde jsou zřejmě idioti, jsem podezřívavá.

Také si nemyslím, že v zahraničí se dělá vše dobře a v Česku špatně. Nicméně si dovolím tvrdit, že v západní Evropě se s pacienty komunikuje lépe (a pozor, rodící žena přitom ani není nemocná a jejím jediným “problémem” je, že rodí). Pokud to vede k tomu, že se matkám ani novorozencům nevede hůře a naopak tyto země vykazují nižší míru císařských řezů a epiziotomií, nebylo by vhodné se u nich inspirovat? Připadá mi totiž lehce absurdní, že rodička, která si přeje, aby s ní bylo zacházeno podle doporučení WHO či NICE u nás dostává nálepku alternativní, problémové, rebelující či hysterické.

Manipulace na kameru

V posledních letech jsme se prostřednictvím několika dokumentárních snímků mohli podívat přímo na české porodní sály. Vím, že materiál je sestříhaný a nechci hodnotit dokumenty jako takové. Vidím ale, že zdravotnický personál se často nejen vyhýbá komunikaci rizik a benefitů jednotlivých zákroků, ale dokonce je někdy provádí i bez ptaní. A nejedná se o život ohrožující situace. To, že se to děje přímo na kamery, podle mě potvrzuje, že se jedná o běžnou praxi.

Nezpochybňuji kvalifikace zdravotníků v péči o rizikově těhotné a předčasné narozené děti. Pokud se ale jedná o bezrizikové rodičky, nepřijde mi v pořádku, že jsou rutinně praktikovány úkony, které nejenže nejsou prokázány jako neefektivní, ale i jako škodlivé. Mám na mysli například holení, klystýry, epiziotomii, Kristellerovu expresi.

Upozorňuji, že sama jsem rodila ve velké pražské porodnici. A i tam jsem se s těmito postupy setkala.

Pokud vás zajímá české porodnictví v datech a dalších souvislostech, doporučuji web www.biostatisticka.cz