Skip to content →

Proč nedávám cáky cák

Nevím, jestli je problém ve mně, ale nějak nemůžu přijít na kloub skupinovým aktivitám s miminky. Po delším otálení jsem se nakonec s dcerou přihlásila na kojenecké plavání. Připadalo mi, že dceři se ve vodě líbí, ale že je v bazénku, kde je spousta cákajících dětí, poněkud zamlklá. Říkala jsem si, že když na hodině bude klidnější prostředí a stejně staré děti, bude si třeba pobyt ve vodě více užívat. Přišlo mi to předražené vzhledem k tomu, že hodina přijde zhruba na dvojnásobek toho, když do stejného bazénu jde dospělý s dítětem v hodinách pro veřejnost, ale co bychom neudělali pro dětský úsměv.

Z lekcí mám nicméně dost rozporuplný pocit. Všelijakým dětským cvičeníčkům jsem se vyhýbala, protože mě děsí představa společného zpívání dětských písniček a přeříkávání říkaček s ostatními matkami. V tom bohužel lekce plavání není moc odlišná. Moc to nechápu. Nemám na mysli „spadla lžička do kafíčka“, ale v podstatě konstantní proud říkaček po celou dobu lekce. To si opravdu děti nemohou užít pohyb ve vodě i potichu nebo jen v interakci s rodičem? Zajímavé je, že ve stejnou dobu probíhá i plavání starších děti s instruktory. Ti to zvládají bez říkaček, děcka plavou a vypadají spokojeně.

Říkačky mi jsou trapné

V tom, že to trapně působí nejen zevnitř, ale i zvenčí, mě utvrdilo video z kurzu, které zaslali spolu s nabídkou nechat se na hodině natočit. Naštěstí trvají říkačky dvacet minut a ne celou hodinu. Pak je k dispozici bazén pro volné použití. Prvně mi přišly lekce krátké, na to jak jsou drahé. Teď jsem ráda, když lektorka začne se závěrečnou říkačku o tom, jak jsme si pěkně zaplavali  a že se uvidíme příští týden.

Mám taky problém s aktivitami „na povel“, když vidím, že by dcera chtěla dělat něco jiného. Například minulou hodinu jí nebavilo snad nic z toho, co měla lektorka na programu. Mě upřímně taky ne, protože se říkačky a cvičení opakují v zásadě každou hodinu. Nejvíc se jí líbilo lézt na okraj bazénu, koukat po lidech a ožužlávat hračky. Nechci lektorce hodinu sabotovat, na druhou stranu nemá podle mě cenu nutit děti do něčeho, protože se to od nich zrovna vyžaduje. A hlavně v té pozici nechci být sama já, když vidím, že dceru zajímá úplně něco jiného.

Nauč se to a odměníme tě

Taky mi úplně nesedí přístup lektorky. Minule se dcera úspěšně krátce potopila. Lektorka byla nadšená a chválila ji: „Výborně, dejte jí za to nějakou hračku.“ Úplně tomu nerozumím. Proč by měla dostávat hračku za to, že se něco naučila? Tenhle přístup dominuje našemu školství, což ale neznamená, že s ním souhlasím. A proč bych ho měla aplikovat na roční dítě?

Jak se (ne)seznámit

Motivem pro přihlášení do kurzu pro mě nebyla sociální interakce s dalšími matkami, byť jsem od některých kamarádek slyšela, že se na podobných aktivitách skamarádily. A to bych se asi vlastně s někým, kdo by mi sednul, seznámila ráda. Na druhou stranu to asi těžko zjistím při zpívánkách během lekce. Zato jde ale snadno zjistit, kdo mi nesedí. Totálně mě ubíjí jedna matka, která non-stop používá infantilní dikci a snad žádné slovo nepronese, aniž by ho zdrobnila. Občas něco prohodím s jednou paní. Svěřila se mi, že taky nedává zpívánky, ale že se přihlásí na pokračovaní kurzu, protože jí to přijde lepší než cvičení, kde se necítila dobře.

Já asi radši budu pokračovat v hodinách pro veřejnost. Nevýhodou je, že nebudou k dispozici hračky, které tam mají opravdu skvělé. Tím celkově nechci kurz hanit. Bylo mi od začátku jasné, že se nebude jednat o činnost, která by nešlo praktikovat neorganizovaně. Nejužitečnější mi asi celkově přišlo, že nám lektorka ukázala, jak s dětmi manipulovat. Asi ale bude trvat, než mě někdo ukecá na nějakou další organizovanou aktivitu s dětmi.

Published in mama drama

Žádný komentář

Napsat komentář