Na návštěvu Mexika jsem se samozřejmě těšila a nemohla se dočkat, že uniknu z (ještě) zimní Prahy. V plánu byl pobyt s prarodiči v Mexico City, týden v Puertu Escondidu na pacifickém pobřeží (také s prarodiči) a pak výlet po Yucatánském poloostrově.
Z Mexico City do státu Oaxaca
První týden v Mexico City probíhal celkem podle plánu. Prarodiče se starali a až na rezistenci dcery co se týče adaptace na jiné časové pásmo to byla celkem pohoda. Podívala jsem se na nějaká místa, na kterých jsem v Mexiku nebyla (například do nitra čtvrti Tepito či do domu architekta Luise Barragána) a setkala se s některými přáteli.
Poté jsme odjeli do státu Oaxaca a po krátkém zastavení v hlavním městě se přesunuli do Puerta Escondida. Puerto je městečko u Pacifiku vyhledáváno především surfaři. Hlavně v posledních letech zažívá boom a přibývají hotýlky i stylové plážové bary a restaurace. Absence přímého leteckého spojení z USA ale pořád zaručuje příjemné ceny a pohodovou atmosféru.
V Puertu jsme se ubytovali u známých, kteří pronajímají dva pokoje a mají podobně starého chlapečka jako naše dcera. Pohoda ale netrvala dlouho. První zasáhla “Moctezumova pomsta” partnera. Nicméně se celkem rychle dal dohromady a na plánovaný výlet do Mazunte a laguny Ventanilla jsme vyrazili jen o den později.
Pokud se do Mazunte chystáte, určitě mrkněte do mexického centra želv. Uvidíte snad všechny druhy želv žijících v Mexiku. Centrum také ošetřuje zraněné želvy a pak je vypouští zpět do moře. Kromě toho sbírají dobrovolníci vajíčka a dohlíží na to, aby se malé želvy vylíhly v bezpečí a mohly se vydat na svoji první cestu do oceánu.
Bakterie jsou nebezpečnější než krokodýli
Ventanilla je jedním z míst, kde můžete v Mexiku pozorovat krokodýly. Na ostrůvku uprostřed laguny také můžete vidět zvířata, která byla zachráněna z domácností, kde sloužila jako mazlíčci. Děti tak mohou krmit třeba orangutana či jeleny.
Ventanilla je určitě fajn ekoturistický projekt, ale doporučuji zde nic nejíst ani nepít. Kokos vypitý dřevěným brčkem a quesadilla totiž asi byly kamenem úrazu našeho výletu. Druhý den totiž dcera začala zvracet a mít průjem. Kamarád, který občas jezdí na Ventanillu s menší cestovkou, nám později řekl, že mu pokaždé ze skupiny po návštěvě místa někdo onemocněl.
Ať už to bylo jakkoliv, infekce nás pěkně potrápila. Po dvou dnech to vypadalo, že jsme už na cestě k lepšímu, ale pak se vše zase zhoršilo. Absence klimatizace v ubytování navíc rekonvalescenci úplně nepřidávala. Poslední noc před cestou zpět do Mexico City bohužel “pomsta” dolehla i na mě. Místo ranního surfování mi pak bylo opravdu do breku, když jsem věděla, že potřebuju balit, je mi na zvracení a zároveň se nemám moc kde před horkem schovat.
Ani nevím jak, ale přežili jsme cestu do Mexico City se zastávkou na noc v Acapulcu (hurá za kýčovitý monstr hotel s klimatizací!). Můžu potvrdit, že na nevolnost opravdu funguje zázvor a jen díky němu jsem přežila asi milión retardérů po cestě. Já jsem již druhý den posnídala a dcera také vypadala lépe. Nebyla to úplně ideální situace, ale druhý den jsme měli odlétat do Cancúnu, kde jsme měli zamluvené auto.
Příště o tom, že se to bohužel trochu zvrtlo a místo na Yucatán jsme si udělali výlet po mexických nemocnicích…
Žádný komentář