Poslední dobou sleduji debatu ohledně dvouletých dětí ve školce. Zdaleka jsem nečetla všechny komentáře a vyjádření. To, co mě ale zaráží je, že k blahobytu dětí a jejich potřeby matky se vyjadřují hlavně muži, kteří čas na mateřské ani rodičovské dovolené nestrávili. Mají ale jasno, že bez matky budou děti deprimovány.
Nedovolím si zpochybňovat argumenty učitelek, že školky na hromadné přijímání dvouletých dětí nejsou připraveny a netvrdím, že právě školky mají být místem pro péči o dvouleté děti. Pokud jsem ale rozuměla dobře, návrh nenařizoval, že všichni musí dát své dvouleté děti do školy, ale těm, kteří by o to měli zájem, nabízel tu možnost. A domnívám se, že právě flexibilita je v našem systému zapotřebí.
Všem stejně… pokud si nezaplatíte
Jak vypadá situace dnes? Všichni jedou podle stejného mustru a vykročit si z něj mohou dovolit jen ti, kteří na to mají peníze a umístí děti do soukromých školek či jeslí. Co se odehrává v jednotlivých dětech, je státu celkem ukradeno. Úderem třetích narozenin je dítě totiž zřejmě již na nástup do školky připraveno a holt si v ní ze dne na den musí zvyknout, když matka, která o něj pečovala, nastoupí do práce.
Je celkem logické, že všechny děti prostě stejné nejsou. Jsou děti, pro které bude obtížné adaptovat se ve školce ve čtyřech letech, i takové, které to v pohodě zvládnou jako dvouleté. Nejlépe kvalifikovanou osobou tuto situaci posoudit jsou ale přeci samotní rodiče. Zaráží mě tedy, když politici, kteří se jinak bijí za minimální zásahy státu ve všech sférách, pak prohlašují, že dítě má být prostě do tří let s matkou a basta.
Neměly si děti pořizovat, když se chtějí flákat
Do toho pak přidávají výroky, že když chtějí matky do škol děti odkládat, neměly si je tedy pořizovat. Upřímně by mě zajímalo, který z těchto mužů by zvládl non-stop zápřah, kterému jsou matky vystaveny.
Stát si přeci stěží dokáže představit všechny možné situace, v kterých se rodiče nacházejí, a jejich preference. Pro blaho dětí je důležitá i spokojenost matek. A pokud chtějí využít i třeba jen pár hodin týdně na to, aby pracovaly, vzdělávaly se či jinak dále rozvíjely (nebo si prostě odpočinuly), neměly by být za takovou snahu pranýřovány.
Vzhledem ke statistikám rozvodů a skutečnosti, že děti zůstávají většinou v péči matek, se navíc většinou nejedná o řešení seberealizace žen, ale o mnohem prozaičtější snahu se prostě nějak uživit. Matky samoživitelky a jejich děti jsou přitom skupinou, která je nejvíce ohrožena chudobou.
Fakta mluví pro
Celkově mi vadí emocionální tón debaty a neochota bavit se o faktech. Co se týče efektu na HDP, dopadů na zaměstnanost žen i rozdíly v platech obou pohlaví, mluví čísla celkem jednoznačně pro větší dostupnost péče o děti do tří let. Zároveň netvrdím, že spokojenost dětí a rodin se dá měřit penězi. Sama bych své dvouleté dítě do školky na celý den nedala. To ale neznamená, že to někdo nemůže mít jinak.
Možná by rodinám pomohlo, kdyby u nás bylo více podporováno zapojení otců do péče o dítě jako v některých jiných zemích. Jen by mě zajímalo, jak by reagovali ti muži, kteří radikálně brojí proti rozšíření péče o malé děti, na návrhy nařizující otcům rodičovskou dovolenou či penalizující ty, kteří se ji rozhodnou nevyužít.
Žádný komentář